Temnou nocí jdou - jsou stále blíž a blíž
Rozmlouvaj øeèí svou a ty je neslyšíš
ráèej noèní tmou - tou cestou prokletou
Kde není žádný køíž - lebkama posetou
Když desky náhrobní a víka rakví svých
Za nocí odsouvaj - z hrobù je slyšet smích
Pak tanèí pùlnocí...
Za svitu mìsíce...
Stále jich pøibývá...
Už jsou jich tisíce...
A je jich poøád víc - kdy se to zastaví
Až nepøežije nic - až všechny popraví
Až život bude sen - jen stínù hlubokých
Pak vládnout bude smrt - pak vampýrem chci být
Hominis nocturna divný je tvor
V Karpatech zrozený ve stínech hor
Vznešený pohled a pøekrásná tváø
Na kterou dopadá mìsíce záø
Pùlnoèní høbitov on za hrad svùj má
Jen vlkù vytí a zpìv sýèka zná
To je ten život jenž pøál bych si mít
Být pánem upírù a tvou krev pít
Obì si vyhlídnout nerozumnou
Pak za ní plížit se zlou noèní tmou
Ve stínu hlubokém vyrazit vpøed
Tesáky vyrvat jí život a krev
Nasycen zpìt se pak na cestu dám
Zpìt tam kde tyèí se pochmurný chrám
Kde desky náhrobní bez køížù èní
Zpìt do své rakve náš èerný sen snít
Hominis nocturna...
